Rozhovor s Pavlem Medkem
26. 5. 2007
Rozhovor s překladatelem
Pavel Medek je pro české fanoušky Harryho Pottera velmi známé jméno. Spolu se svým bratrem Vladimírem se totiž ujal překladu potterovské ságy J. K. Rowlingové. Zatím má na kontě třetí, pátý a šestý díl. Kromě literárních překladů se ale také věnuje překládání pro dabing, a tak není divu, že oslovili právě jeho, když Harry Potter dostal filmovou podobu. Bratr Vladimír prý totiž doma nemá ani video.
Před
uvedením třetího dílu do kin jste říkal, že máte obavy z toho, jak ten
film bude s jiným režisérem vypadat. Naplnily se ony obavy?
Byl jsem z něj docela rozpačitý, když jsem ho dostal k překladu na
kazetě v té okleštěné podobě. Téměř jsem byl ochotný říkat, že se mi
nelíbí.
Čím to?
Ono není dobré ho vidět na té malé obrazovce, navíc na kazetě, kde
film ještě není pořádně dodělaný a je v takovém zmrzačeném vydání.
Potom, když jsem ho viděl v kině, tak jsem byl nadšen. Překvapilo mě,
jak se mi to líbilo, protože do toho kina jsem šel takový skeptický a
říkal jsem si, že to nebude to pravé.
Na Ohnivý pohár půjdete také skeptický?
To asi ne, ale raději ho nechci předem soudit, přestože jsem ho už
viděl a překládal. Po té zkušenosti s třetím dílem si myslím, že to
zase bude báječná podívaná. Ale těžko to odhadnout dopředu, protože v
kopii, kterou dostávám na překlad, jsou nedokončené scény, triky tam
nejsou dodělané a tak dále.
Přeci jenom, zkuste říct, jestli čtvrtý díl pokračuje v duchu Vězně z Azkabanu.Mně osobně se líbil Ohnivý pohár víc než třetí díl. Dodatečně jsem
ale asi přišel na to, proč tomu tak je. V té verzi třetího dílu, kterou
jsem překládal, totiž chyběla hudba. Byla úplně bez hudebního
doprovodu, a to dělá hrozně moc. Když jsem to potom viděl v kině, měl
jsem z toho úplně jiný prožitek, teprve tam jsem si uvědomil, jak je
hudba ve filmu důležitá. Navodí atmosféru a svým způsobem ten příběh
nese.
Hudební doprovod má v Ohnivém poháru na svědomí už někdo jiný. Je znát, že ji nedělal John Williams?
Nejsem takový fajnšmekr na muziku, abych to byl schopný posoudit.
Já bych to tedy nepoznal. Rozhodně je opět dobře zvolená, mně se líbila.
Co jste říkal na konec filmu, kdy je v něm ukázáno znovuzrození
Voldemorta, a to ne zrovna dvakrát pěkně? Nebude to pro děti moc?
Tady bude záležet na rodičích, jestli na to děti pustí, nebo
jestli je do kina vezmou. Pro takové osmileté děcko to určitě bude
hodně drsné. Ale udržte ty děti doma, když se jedná o Harryho Pottera.
Já se spíš obávám, aby to nebyl jen úvod k těm dalším, mnohem horším
věcem, které se budou odehrávat v dalších dílech.
Jaký máte názor na to, že Ohnivý pohár byl nakonec natočen jako jeden film oproti původnímu návrhu rozložit ho do dvou dílů?
Povedlo se jim to. Hlavně tedy kvůli tomu, že se soustředili jen
na turnaj tří kouzelnických škol, v jehož duchu je celý film. Filmu to
neuškodilo, spíš naopak.
Další díl, Fénixův řád, už bude o něco horší, v něm chybí právě taková silná dějová linie.
U pátého dílu vážně nevím. Na jeden film je toho v něm doopravdy
hodně. Není tam žádná hlavní nit, u které by se dalo říct, že ten
zbytek můžeme odpárat a nic to s tím neudělá. Fénixův řád je hlavně o
Harryho psychice. Možná by se to dalo brát jako konflikt mezi Harrym a
profesorkou Umbridgeovou, ale to už by bylo hodně okleštěné. Skoro bych
se přimlouval i za dva díly.
Co je pro vás na překladu filmu nejnáročnější?
Tady
je důležité zmínit, že ty jednotlivé díly – ve filmové podobě - se od
sebe liší. První dva díly byly velmi věrné a dokonce celé dialogy byly
převzaté z knížky. Tam se žádný velký problém nevyskytnul. Třetí díl se
trochu lišil a ve čtvrtém je to úplně něco jiného. Jsou tam i dokonce
nová kouzla, která vůbec v knížce nenajdete. Nejtěžší ale asi bylo
nasát tu atmosféru a udržet rovinu, v jaké je film vedený. První dva
filmy byly přesně v rovině knihy, podle mě skvělá ilustrace – já jsem
proti tomu neměl sebemenší výhrady. Překládal jsem to podle toho, na co
jsem byl zvyklý. V Ohnivém poháru to bylo něco jiného, tam jsem se
musel přeorientovat jinam a držet dialogovou a dějovou rovinu trochu
jinde.Poslední dobou se hodně mluví o Letopisech Narnie jako o konkurenci Harryho Pottera. Dá se to tak brát?
Já jsem je kdysi četl, ale to už bude hodně dlouho. Jako
konkurenci bych to nebral, nijak mě neuchvátily. Ani mě neláká jít se
na to podívat do kina.
Vy jste překládal Isaaca Asimova – co jste říkal na film Já, robot, jehož tvůrci se nechali inspirovat právě Asimovem?
Film jsem viděl, ale nebyl to Asimov. Sice nějaké základní věci se
tam objevily, ale Asimov to rozhodně nebyl a podle mě to ani nebyl moc
dobrý film.
Je nějaká knížka, kterou byste chtěl vidět zfilmovanou?
Radost by mi udělalo, kdyby se třeba někdo jako Peter Jackson
zhostil zfilmovaní Kronik Prydainů. To by mohla být nádherná podívaná.
Já vím, že to bude znít hloupě, ale filmové zpracování Pána Prstenů je
podle mě nedostižné. To už nikdo lépe neudělá. Já ty knížky znám
dlouhou dobu a vždycky jsem je považoval za něco, co vůbec nejde
zfilmovat. To, jak si s tím poradil Peter Jackson, je doopravdy
neuvěřitelné.
Jste jeho fanoušek?
Dá se to tak říct. Nedávno jsem si nahrával nějaký jeho starší
horor a říkal jsem si, že i kdyby to za nic nestálo, tak to musím vidět
už proto, že je to Peter Jackson.
Je někdo z českých filmových tvůrců, ke kterému máte podobný vztah?
Já už patřím spíš k těm pamětníkům, takže to jsou jména, která
dnešnímu divákovi moc neřeknou. Člověk, kterého si neuvěřitelně vážím,
je režisér Vláčil. A kupodivu to není Markéta Lazarová, která mě
uchvátila, i když ta je také skvělá, ale Údolí včel, které dle mého
názoru nemá v české kinematografii konkurenci.
Co dnešní česká filmová tvorba?
Musím se v této věci ztotožnit s panem Fukou, který prohlašuje, že
na české filmy nechodí, protože říká, že jsou blbý. To je tedy hodně
briskně řečeno, ale z toho, co jsem v posledních letech viděl, a že
jsem toho viděl hodně, se nic nedá srovnávat s tím, co se točí ve
světě. Samozřejmě mám namysli s tím dobrým, poněvadž ve světě se také
točí hodně balastu. Ale české filmy jsou od průměrných po slabší, ale
dobré tu chybí. A nemůžu si pomoct, ani hvězdy tipu Svěráka nebo
Hřebejka se tomu nevymykají.
Svěrákův Kolja se ale setkal ve světě s velkým úspěchem.
Tak právě Kolja je pro mě nekoukatelný. Ten film je dělaný na efekt, promyšlený od začátku až do konce. Američani tomu říkají tear-jerker a tohle je jeden z nich. Když jsem ho viděl, tak jsem se odmítl dívat na další Svěrákova díla jako je třeba Tmavomodrý svět. A udělal jsem dobře, protože manželka říkala, že bych asi rozštípal televizi, kdybych to viděl. Hřebejkovy filmy mám o něco radši, ale že by to bylo umění s velkým U, to určitě ne. To u nás chybí.
(zdroj:http://filmpub.atlas.cz)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
